Vše nasvědčovalo tomu, že to půjde hladce. Dorazil jsem o 10min. dříve, kvalitně jsem se rozcvičil, věřil jsem si a k tomu kamarád dorazil unavenej, pozdě a že se necítí dobře. První míček můj a lepší úvod jsem si nemohl ani přát.
Co se stalo?
Přemotivovanost, částečné podcenění, koncentrace, odešel mi servis a přizpůsobil jsem se hře soupeře. Sil jsem měl dost, natrénováno až až.
První 2sety jsem nezvládnul a dostal jsem na prdel. Jsem rád za tu prohru, protože mi dala mnohem více, než když bych vyhrál.
Kde jsem selhal?
Měl jsem moc velké sebevědomí, chtěl jsem hodně.
Ověřil jsem si, že hlava rozhoduje o všem!!!
Poslední set jsem vyhrál po dlouhém boji a byl jsem opravdu šťastný.
Dneska jsem se přesvědčil, že snaha a opravdu chtění nesnaží. Přirovnal bych to úplně k tomu, jak jela biatlonistka Gabriela Soukalová. Chtěla, opravdu chtěla. Věděla, že na to má, klidně na zlato. ALE.................... přesně tak jsem dopadnul dneska.
Vím, že příště zahraju lépe. Prostě to vím a díky za hru.
Žádné komentáře:
Okomentovat