1000 kliků během odpoledne! Je to reálné dát?

Opět na mě čekala další výzva a tou bylo dát 1000 kliků! Pro někoho hračka, pro druhé nemožné a pro mě výzva. Tak schválně, dáš 1000 kliků během odpoledne? Odpověz si hned teď a tady! Jak jsi na tom?

Pořád to mám v živé paměti. Neměl jsem moc natrénováno, tak hodně tvrdý oříšek. Nelenil jsem a pustil jsme se do toho! Prvních 20, 40, 60, 80, 100 a je to. Záměrně jsem si to rozdělil na tyto série. Prvních 100 kliků bylo celkem v klídku a v pohodě. Věděl jsem, že to je teprve začátek a bude určitě hůř.

Další série 200, 300, 400 bylo těžších, ale pořád jsem to dával a docela i za dobrý čas. Poté už se to zhoršovalo. 500-600 už moc nešlo. Jenže pořád zbývá 400 kliků. To je fakt dost. Další 100 jsem udělal.

Ohromně mi pomáhala tabulka, kterou jsem si vytvořil a odškrtával jsem si tam série. Měl jsem  za sebou 700 kliků a obrovskou radost, že už toho mám tolik za sebou. Už v uvozovkách jen 300 přede mnou.

Síly rychle ubývají
Nebylo to jako na začátku. Elán dávno opadl a věděl jsem, že sil už moc nemám. Překonal jsem se a najednou zbývalo 200 kliků. Už to nebyly dávno série po 20-ti, ale po 15-ti a často už jen po 10. Dalších 50 a už jen 150 kliků.

Krizovka
Nejde to. Svaly bolí a to hodně. Není to zábava, ale spíš utrpení. Každý klik je zázrak, že udělám. Série dávám tak po pěti. Už mě napadají i myšlenky: Mám to za potřebí? Nebylo by lepší dělat něco jednoduššího?
Čas se prodlužuje. Zbývá mi jich posledních 100, 50 a už to nejde.

Vzpomněl jsem si na maraton, když jsem už vůbec nemohl. Pokud si myslíš, že nemůžeš, tak pořád můžeš. Je to v hlavě a opět jsem posouval svoje limity.

Posledních 50
To je síla vůle. Nejde to. Jsem tak blízko. Udělám 2-3 a ležím na zemi. Velká bolest mě přepadá. Necítím ruce. Máknu a 10,9,8,7..........1 a je to tam! Obrovská radost, úleva, že jsem to dal. Je to paráda :-)

Tady jsem si opravdu šáhnul na dno svých sil. Vím, že to stálo za to! Základem bylo se na to psychicky připravit a udělat si tabulku, kde jsem viděl, že to pěkně ubývá a blížím se k cíli.

"Nemůžeš? Přidej!" Životní krédo Emila Zátopka

Příprava je 90% úspěchu! Jak jsem dostal facku?

Ať si tvrdí, kdo chce nebo nechce, tak příprava je obrovsky důležitá. Chcete vyhrát ve fotbale Ligu mistrů nebo v hokeji Stanley Cup? Kdo by také nechtěl. Další věc, jak se dostat do takového týmu? Občas člověk musí mít z prdele kliku. Je to opravdu náhoda?

Pokud se opravdu dobře připravíš, tak je velká šance, že uspěješ! Pokud ne, tak se složíš, nebo naopak se staneš ještě lepší!

Jak jsem dostal FACKU? Ta bolela!

Myslel jsem si, že to půjde hladce a obchod mám v kapse. Jenže jsem se pěkně přepočítal. Připravil jsem se dostatečně, ale to nestačilo. Pán mě neuvěřitelně sejmul! Čuměl jsem jako puk. Měl jsem jedinou možnost, jak se vrátit do hry. Jenže na tu variantu jsem nebyl připravený. Nepředpokládal jsem to, že by schůzka byla tak náročná. Odešel jsem poražený a dost na sebe naštvaný, že jsem přípravě nedal více času.

Neúspěch tě  nakopne dál! Jen těch porážek neměj moc!

Vím, že když bych uspěl, tak se zaraduji, odměním a je to super. To se nestalo. Nastartovalo mě to. Udělal jsem nějaké změny. Nechal se ostříhat, šel jsem si zaběhat, dal si studenou sprchu atd. Prostě jsem to jen tak nenechal! Nelenil jsem a na dnešní schůzku jsem se velmi dobře připravil a byla výborná! Co jsem chtěl, tak jsem zvládnul.

Proč je Jarda Jágr pořád tak dobrej?

Maká neustále na sobě! Umí se dokonale připravit, ať už mu je 20, 30, 40 a více. To je umění velkých hráčů. Pokud tě to opravdu baví, máš talent, chceš být lepší než ostatní, tak na sobě prostě makáš víc. Kdo je ochotný běhat či bruslit s pneumatikou - viz. obr.?

Připravíš se, nebo budeš čekat na zázrak?

Jak jsem si uvědomil, že nic nevím? Úplný šok!

Dříve jsem si myslel, že je skvělé, když jsem mezi lidmi a jsem ten nej. Pochopil jsem po pár letech života, že úspěšní lidé i já přemýšlí úplně jinak. Uvědomit si věci, že v nich nejsi tak dobrej, jak sis myslel a přiznat si to, to chce mít opravdu odvahu.

"Pokud chceš vybudovat velký podnik, vybuduj nejdříve sebe."

Je důležité na sobě neustále pracovat a učit se od těch nejlepších. Jedině tak se budeš posouvat vpřed! Myslel jsem si před pár měsíci, že jsem na tom dobře a nepotřebuji další vzdělávání. Nedalo mi to a pustil jsem se do procesu.

Dostal jsem na prdel a viděl jsem, že nic neumím a dostávám jednu facku za druhou. Byl jsem v procesu, že bych to nejraději neabsolvoval a nejraději se vymluvil a příště už nepřišel. Jen abych tam nešel a neztrapňoval se tam. Říkal jsem si, mám to já zapotřebí?

To byla dovednost, která mě neuvěřitelně posunula!

Baví se mě pohybovat mezi lidmi a vidím, že mi mají co dát a to je výborné, že na sobě můžu dále pracovat.


"Jestliže chceš mít kvalitní a prosperující podnik, tak podpoř lidi a oni ti vybudují podnik."

Když máš kolem sebe správné a šikovné lidi, kteří přesně takové lidi kolem sebe mají, tak je to pro tebe mnohem jednodušší.

Rozhoduje spousta věcí a je na každém, jak se k tomu postaví.


Jaké jsou hlavní 3 věci? 

To zase někdy jindy.

Funguje to v podnikání i v rodině.


Rozhodně Tomáš Baťa by věděl, který je na úvodním snímku. Úspěšný člověk a podnikatel.


Přeji všem úspěšné dny.

Těžší závod než MARATON? 265 km na kole v jeden den URČITĚ YES!

Až někdo bude říkat, že něco nejde nebo nemůžu dál, tak je teprve v polovině svých možností či sil. O tom jsem se přesvědčil moc dobře o víkendu! Je to fakt masakr ujet 265 km za jeden jediný den na horském kole, 5kilo na zádech, v terénu, zdolávání krásných kopců na Křivoklátsku a také defekt na kole.. úžasná - občas až drsná cesta, super lidi, překonávání překážek a neuvěřitelné množství zážitků!

Těžší než MARATON
Absolvovat běh 42,195 km pro někoho předem nereálné. Maraton jsem zvládl a je hodně náročný. Jsem si jistý, že jsem teď absolvoval ještě náročnější cestu jak fyzicky, ale také určitě i psychicky. Ano 265 km se rychleji zvládnout dalo, když bych si vzal speciální kolo na silnici, vybral vhodnější cestu a nevláčel na zádech bágl. Jenže.... to by byla potom nuda :)

Rekord v životě maximálně 140 km
Před rokem jsem poprvé v životě dal na kole více než 100 km a říkal jsem si, jaký jsem borec, že to je vynikající výsledek. Před 2 měsíci jsem navýšil rekord na 140 km a byl jsem naprosto spokojenej a vyčerpanej. V budoucnu chci dát Iron Man a tam je potřeba na kolo kolem 180 km a tato meta je hodně vzdálená jsem říkal.

ŠOK
Pak mě šokoval kamarád a říká: Můj rekord je 262 km v jeden den. Moje odpověď úplně jednoduchá: Jsi fakt borec! Nechal jsem si to rozležet v hlavě a říkám si: Dám to, překonám! Začal jsem počítat a nevycházelo mi to: zlepšit se o 122 km! Naposled po zdolání 140 km jsem se nemohl hejbat a ještě k tomu dát více než 122 km? Jsi Dejve normální?

Světe div se, šel jsem do toho!

Jak jsem se přepočítal?
Vyrazil jsem v 5:10 z Plzně a cíl byl jasný: tam, kde jsem strávil nejvíce svého času ve svém životě. Propočítal jsem si to a vyšlo mi, že za světla to stíhám. Jenže jsem se pěkně přepočítal! Na Křivoklátsku jsem nechal hodně sil a do konce života si budu pamatovat Podmokly a Žloukovice. Neuvěřitelné ďolíky a zároveň krásná příroda kolem. Věděl jsem, že musím zmizet co nejdříve z této oblasti, jinak nemám šanci zvládnout tuto cestu a cíl. Kilometry pomalu naskakovaly a síly rychle ubývaly.

Příprava je základ úspěchu!
Hlavně v hlavě si to nastavit, že to dáš! To jsem měl a také jsem si naplánoval cestu, kterou jsem podle okolností, které přišly, tak jsem poupravoval.

Den předem jsem šel nakupovat a nikde jsem nečetl, co si mám koupit, prostě jsem vzal to, co jsem uznal za vhodné:
6x banány, Musli tyčinky, rozinky, crackry, perníčky, 3x papriky, 3x nektarinky, 2x jablko, chleba + sekaná a 2,5 litrů vody + ještě Bebe sušenky.

Žízeň veliká
Cesta byla neuvěřitelně náročná a za tu dobu jsem vypil přes 7litrů vody.

Předsudky se vyplnily a defekt byl na světě
Několikrát jsem si cestou říkal: Hlavně nepíchnout kolo či nemít nějakou poruchu na kole. Šup a stalo se přibližně na 150 kilometru. Rána a bum! Koukám, koukám, co to je? Už to vidím, zadní kolo prázdné. Pěkná džusna.

Byla to dřina a jedeme
Po půl hodinovém zápasení je vše opraveno a jede se dál. Největší potíž byla v pumpičce, že nefoukala a po zápasení a přemlouvání se povedlo úspěšně nafouknout. V té době cítím už dost svaly. Únava větší a větší. Koukám a chci dát ještě 100 km.

Tma a chybí síly a 50 km zbývá..
Co teď? Nohy jsem necítil a tmu jsem měl doslova před očima. Vzdám to nebo dokončím práci? Opět jsem zaimprovizoval neskutečným způsobem. Udělal jsem generálku kola, shodil ze zad zátěž (cca 5 kg), občerstvil a vyrazil.

Lidé kolem byli úžasní
Cestou jsem i několikrát špatně zabočil po turistických značkách, a tak jsem se ptal i lidí kolem a vždy byli ochotní a nabízeli vodu či jiné pohoštění. Nejúžasnější paní byla ve vesničce Broumy, která ještě byla v noční košili a ochotná a milá. Příště pojedu kratší vzdálenosti a budu jezdit na návštěvy :-)

Posledních 50 km
Utrpení! Hlava říkala jo, nohy ne. Připadal jsem si, že šlapu vodu. Když už jsem měl do konce 20 km a byl v Kolíně, tak jsem byl blíž a blíž cíli. To dám.
Dal jsem si poté ještě kolečko kolem Kuklíku - tam je parádně! A začal jsem pomalu slavit cíl přede mnou. Hurááááááá!

18 hodin na cestě
Nečekal jsem, že strávím tak dlouhou dobu na cestě. Stálo to za to! Křivoklátsko, terén kolem Berounky, Karlštejn, Poděbrady či Kuklík to bylo to nej na cestě.

Jaký je ten tvůj CÍL? Dáš ho?

Na co zaměřujete pozornost? Je to skutečně důležité?

Pokud v životě chcete něčeho dosáhnout a nepřežívat jen, tak si udělejte kakao nebo kafe a pusťte se do krátkého článku. Před 2 měsíci jsem si vytvořil plán, jak vydělat do konce roku 1 milion českých korun. K čemu to je, když se tomu nevěnuji a místo toho dělám jiné věci, které nejsou nikterak výdělečné?

Naplánujte určitou věc

Základem je si naplánovat určitou věc, vytvořit podrobný plán, držet se ho a reagovat na změny. To je to samé, když nebudete přes celý den stíhat, tak věřte tomu, že Vám uteče spousta dalších věcí. Někdy je lépe méně než více. Nedělejte za každou cenu xyz věcí, když je nebudete stíhat. 

Na co skutečně zaměřuji pozornost

To je jedna z nejdůležitějších věcí! Upřímně si odpovězte: Na co zaměřuji svou pozornost? Kolik času se té věci věnuji? Co pro to dělám? Chci to opravdu dělat? Je to skutečně důležité?

Pište si věci či dělejte obrázky

Když něco chci, tak si to napíšu a dávám na viditelné místo či nosím při sobě. Obrázky jsou také úžasné a často jsou více než text. Toto jsem slyšel při mnoha příležitostech, pište si věci a bla bla bla... říkám na rovinu: Tento způsob mi nefungoval.

Přesvědčivost v hlavě

Pokud se v hlavě skutečně nerozhodnete, tak nikdy nikdy nic neuděláte a budete takovými zoufalci v tom životě. To je prostě realita.

Dělejte

To je základ! Případně, ať za Vás dělají druzí.