Jako každému se nám to stalo. Jsme unavení, víčka nám
těžknou. Lehneme si do postele, ale stále ne a ne usnout. Převalujeme se ze
strany na stranu, hledáme vhodné polohy a v hlavě se nám honí nesourodé
myšlenky. Jak o závod se převalují, zdánlivě bez sledu a
skladu. Chvíli přemítáme, co nám chce mozek říci, ale ne vždy to chápeme.
Střídají se pocity uvolnění a napětí a vy si říkáte: Hoď se do klidu.
Potom je zapotřebí AUTOSUGESCE. Ovšem každý z nás
ji pojímá jinak a je spoustu způsobů jak ji navodit a dosáhnout tak
vytouženého spánku. Vše je odvislé od osobnosti každého z nás, svých
schopnosti a v neposlední řadě i našich potřeb. Jednoduše řečeno a z obecného
hlediska: Naše potřeby jsou to prvotní, co nás žene k nabytí spokojených
pocitů , úlevy , pohody a odpočinku. V tomto směru potřeby chápejme jako
stimul k naladění do příjemného stavu, který nás osvobozuje a uvede do
režimu spánku. Ať jsou jakékoliv.
I v tomto případě platí, že vše souvisí se vším a věci
zdánlivě nahodilé, vlastně nahodilé ani nejsou.
Nechci to vyloženě pojímat a rozebírat z hlediska
materiálního či duchovního pojetí, ale něčím obecným, tedy MEZI, platným pro
obě. Obecně lze tedy říci, že autosugesce je ovládání svého podvědomí, a tím i
těla.
A tady mám pro vás jeden z mnoha návodů jak na to.
Možná se s tím někdo ztotožní a pomůže mu to. Lehněte si do polohy, která
vás nejvíce uvolní. Zavřete víčka a hlavně je nenechejte ztěžknout. Představte
si něco, co vás vždy pocitově uvolňuje. Např. zahradu plnou květin, překrásnou
krajinu, kterou vídáváte jen ve snu, západ slunce, nebe plné ptáků, moře,
palmy, krásný dům, obraz plný barev, blízkého člověka nebo zvířátko, prostě
vše, co k Vám vysílá pozitivní energii a vy ji do sebe přímo hladově
vsakujete. Budete překvapeni, jak vize budou až sytě barevné, v reálu je
takové neuvidíte.
A toto vše vpusťte do své mysli a nechte se tím unášet.
V několika sekundách / minutách přelétnete ostrovem abstrakcí i reálna. Tělo
nebudete vnímat, jen v podbřišku pocítíte lehké zachvění a vaše hlava jako
by se oddělila od těla a chtěla ho opustit. Je to jako ukolébavka na dobrou
noc. Možná pak i ve snu uslyšíte libozvučné tony, které s vámi lehce
pohupují sem a tam. Budete se přenášet z prostoru do prostoru a ztratíte
pojem o čase. To, co se Vám zdálo jako dlouhý sen, ve skutečnosti
trvalo jen pár minut. Čas je tu nadmíru velmi relativní.
A pak je tu probuzení. Co se Vám vybavilo jako poslední
silný vjem – úzkost nebo volnost? Pláč nebo smích? Únava či síla? Nechuť či
touha? ………. S tím vším vstupujeme do nového dne.
Žádné komentáře:
Okomentovat