Těžší než MARATON
Absolvovat běh 42,195 km pro někoho předem nereálné. Maraton jsem zvládl a je hodně náročný. Jsem si jistý, že jsem teď absolvoval ještě náročnější cestu jak fyzicky, ale také určitě i psychicky. Ano 265 km se rychleji zvládnout dalo, když bych si vzal speciální kolo na silnici, vybral vhodnější cestu a nevláčel na zádech bágl. Jenže.... to by byla potom nuda :)
Rekord v životě maximálně 140 km
Před rokem jsem poprvé v životě dal na kole více než 100 km a říkal jsem si, jaký jsem borec, že to je vynikající výsledek. Před 2 měsíci jsem navýšil rekord na 140 km a byl jsem naprosto spokojenej a vyčerpanej. V budoucnu chci dát Iron Man a tam je potřeba na kolo kolem 180 km a tato meta je hodně vzdálená jsem říkal.
ŠOK
Pak mě šokoval kamarád a říká: Můj rekord je 262 km v jeden den. Moje odpověď úplně jednoduchá: Jsi fakt borec! Nechal jsem si to rozležet v hlavě a říkám si: Dám to, překonám! Začal jsem počítat a nevycházelo mi to: zlepšit se o 122 km! Naposled po zdolání 140 km jsem se nemohl hejbat a ještě k tomu dát více než 122 km? Jsi Dejve normální?
Světe div se, šel jsem do toho!
Jak jsem se přepočítal?
Vyrazil jsem v 5:10 z Plzně a cíl byl jasný: tam, kde jsem strávil nejvíce svého času ve svém životě. Propočítal jsem si to a vyšlo mi, že za světla to stíhám. Jenže jsem se pěkně přepočítal! Na Křivoklátsku jsem nechal hodně sil a do konce života si budu pamatovat Podmokly a Žloukovice. Neuvěřitelné ďolíky a zároveň krásná příroda kolem. Věděl jsem, že musím zmizet co nejdříve z této oblasti, jinak nemám šanci zvládnout tuto cestu a cíl. Kilometry pomalu naskakovaly a síly rychle ubývaly.
Příprava je základ úspěchu!
Hlavně v hlavě si to nastavit, že to dáš! To jsem měl a také jsem si naplánoval cestu, kterou jsem podle okolností, které přišly, tak jsem poupravoval.
Den předem jsem šel nakupovat a nikde jsem nečetl, co si mám koupit, prostě jsem vzal to, co jsem uznal za vhodné:
6x banány, Musli tyčinky, rozinky, crackry, perníčky, 3x papriky, 3x nektarinky, 2x jablko, chleba + sekaná a 2,5 litrů vody + ještě Bebe sušenky.
Žízeň veliká
Cesta byla neuvěřitelně náročná a za tu dobu jsem vypil přes 7litrů vody.
Předsudky se vyplnily a defekt byl na světě
Několikrát jsem si cestou říkal: Hlavně nepíchnout kolo či nemít nějakou poruchu na kole. Šup a stalo se přibližně na 150 kilometru. Rána a bum! Koukám, koukám, co to je? Už to vidím, zadní kolo prázdné. Pěkná džusna.
Byla to dřina a jedeme
Po půl hodinovém zápasení je vše opraveno a jede se dál. Největší potíž byla v pumpičce, že nefoukala a po zápasení a přemlouvání se povedlo úspěšně nafouknout. V té době cítím už dost svaly. Únava větší a větší. Koukám a chci dát ještě 100 km.
Tma a chybí síly a 50 km zbývá..
Co teď? Nohy jsem necítil a tmu jsem měl doslova před očima. Vzdám to nebo dokončím práci? Opět jsem zaimprovizoval neskutečným způsobem. Udělal jsem generálku kola, shodil ze zad zátěž (cca 5 kg), občerstvil a vyrazil.
Lidé kolem byli úžasní
Cestou jsem i několikrát špatně zabočil po turistických značkách, a tak jsem se ptal i lidí kolem a vždy byli ochotní a nabízeli vodu či jiné pohoštění. Nejúžasnější paní byla ve vesničce Broumy, která ještě byla v noční košili a ochotná a milá. Příště pojedu kratší vzdálenosti a budu jezdit na návštěvy :-)
Posledních 50 km
Utrpení! Hlava říkala jo, nohy ne. Připadal jsem si, že šlapu vodu. Když už jsem měl do konce 20 km a byl v Kolíně, tak jsem byl blíž a blíž cíli. To dám.
Dal jsem si poté ještě kolečko kolem Kuklíku - tam je parádně! A začal jsem pomalu slavit cíl přede mnou. Hurááááááá!
18 hodin na cestě
Nečekal jsem, že strávím tak dlouhou dobu na cestě. Stálo to za to! Křivoklátsko, terén kolem Berounky, Karlštejn, Poděbrady či Kuklík to bylo to nej na cestě.
Jaký je ten tvůj CÍL? Dáš ho?
Žádné komentáře:
Okomentovat