Nemožné věci jsou ty, které člověk nikdy nezkusí

Miluji výzvy. V pátek jsem se vsadil o něco, co je naprosto nemožné. Když už se do něčeho pustím a věřím tomu, tak do toho dám všechno. Nejsem vždy úspěšný, ale pokud pro to udělám vše, co jsem mohl, tak jsem spokojený. Dá se zaběhnout 10 km pod 40 minut?

Před týdnem jsem se přesvědčil, že se dá vše, i když si myslíte, že je to nemožné a v jednu chvíli ztracené! Jel jsem na kole a potřeboval jsem ujet 12 km, abych se dostal na vlak. Nestíhal jsem a vyrazil jsem až v 18:52. Cestou jsem si počítal, za jak dlouho tam musím být. Po 2 kilometrech jsem spočítal, že je to nemožné stihnout. Řekl jsem si: Nechci vidět čas! Udělám vše pro to a budu věřit, že se stane zázrak! Šlapal jsem, jak to jen šlo. Měl jsem na zádech ještě zavazadlo, které mě trochu brzdilo. Věděl jsem, že vlak odjíždí v 19:10. Dát to za ten čas, tak jsem machr! Vždy se musí počítat i s tím nejhorším, co když to nestihnu? Najednou jsem měl v hlavě i plán B a C. Koupím nový lístek a počkám si hodinu nebo se vrátím.

12km za 18minut? 
Dá se to ujet? Když by to bylo jen z kopce, tak to je pohoda. Jenže tu byly i kopce. Neflákal jsem se. Tachometr mi ukazoval, že mám průměrnou rychlost 30 km/h. To jsem věděl, že je pomalý. Musím víc!!! Ani jsem nechtěl věřit tomu, že je potřeba jet průměrnou rychlostí více než 40 km/h.

Už jsem tam
To už jsem byl v Kolíně a vidím před sebou hodiny a tam 19:12. Seskočím z kola a sprintuji k nástupišti. Třeba má vlak zpoždění. Cestou proti mně dav lidí. Kam teď? Některé lidi jsem zboural. Přiběhnu na nástupiště a v tom................................................................... Vlak nikde. Nestihl jsem ho. Obrovský zklamání. Věděl jsem, že to rychleji nešlo.

Naděje umírá poslední! Připravenému štěstí přeje!
V tom slyším, že k nástupišti číslo 3 přijíždí vlak blabla a jede směrem do Prahy. Zaraduji se a makám k tomu nástupišti. Je to zpožděný vlak, s kterým jsem původně chtěl jet, ale nakonec jsem si objednal lístek na jiný. Přiběhnu tam a ptám se průvodčího, zda má místo. Povídá, že se koukne. Tak bohužel tady místo není.
Povídá, že to zkusíme ještě v druhým vagónu. Tam je poslední volné místo. Zajásám a nastupuji. Uzná mi i lístek, tak jsem šťastnej a total propocenej. Prostě bomba!!!

Dá se zaběhnout 10 km pod 40 minut?
O tom zase příště... 6. září běžíme a podle dnešního běhu nemám šanci... do té doby bude určitě nějaká reportáž. Těšte se!