Totální selhání - ZKRAT. Jak se toho vyvarovat a dosahovat úspěchů?

Začnu příběhem, který se mi stal v pondělí. Od 10h jsem měl v Praze pohovor. Vše jsem si krásně naplánoval, do diáře jsem si napsal, že pojedu v 6:28 busem z domova a našel jsem si adresu, kam se mám dostavit. Nařídím si budík na 5:45 a spím. Ráno se probudím a už pociťuji lenost. Vždyť můžu jet až o hodku dýl, to stíhám v poho a půl hodky mám rezervu, když by náhodou byla do Prahy zácpa. Nebo mi blejskne hlavou, že pojedu vlakem, to by byla jistota. Ale ne, jedu busem, ten mi staví před barákem a necelou hodku ještě můžu spát. Říkám si v hlavě, snad nebude ráno zácpa, je pondělí a takový blbý čas. Pokud bych chtěl jet vlakem, tak za půl hodky vstávám.

Ráno stíhám i snídani, to není u mě zvykem :-) Nasednu do busu a jedem, vše v pohodě. Jsem zničenej, a tak spím. V polovině cesty bus najednou zastaví. Co to je? Nikdo neví. Jen popojíždí po malých intervalech a auta před námi to otáčí. Říkám si, to je fakt paráda. V pohodě, za chvíli to pojede. 20minut stojíme pomalu na stejném místě. Lidé v busu začínají plašit, volají do práce, že se zpozdí a slyším za mnou jednoho kluka, který se tam baví s jednou holčinou, že v Praze nejezdí metro. Stala se tam nějaká porucha. Šrotuje mi to v hlavě a říkám si, to pohovor nestačím. Co teď? Nebyl jsem schopný nad ničím přemýšlet, byl jsem v šoku, zamrznul jsem!

Co je na tom to nejsmutnější?
Nic jsem s tím nemohl udělat a myslel jsem na to. Psychicky mě to neskutečně požíralo. Byl jsem slušně řečeno v hajzlu.

Do této situace jsem se nemusel nikdy dostat, když bych nebyl línej nebo dodržel to, co jsem si naplánoval předchozí den. Ač je to neuvěřitelné, tak jsem si to prostě přivoval, mám rezervu půl hodky, nesmí to mít hlavně delší zpoždění. Ano prosím, zařídíme! :-D

Jak to pokračovalo dále?
Za dalších 20minut se blížíme k celému problému. Frézují silnici. Poté už to jede. Koukám neustále na hodinky a vidím, že nestíhám, mám opravdu velký blok v hlavě. 10 až 15min ztáta. Napadne mě, že z Říčan jezdí vlak na hlavní nádraží. Geniální nápad! Kouknu na mobil na net a teoreticky to stíhám. Mám na to 2 minuty. Jdu do toho! Pokud stihnu vlak, pohovor stíhám. Vysednu z busu na zastávce vlakové nádraží s tím, že vlakové nádraží je za rohem. Kam teď? Zeptám se jedné paní a ta mě posílá na druhou stranu a musím jít dolů. Jak daleko to je? 5minut. Šup a je tu další ZKRAT!
Na nic nečekám a běžím tam tím směrem. Stihnu to? Co myslíte?
Ptám se cestou pána, zda mám správný směr a odpovídá mi, že ano. V tom vidím, že lidé chodí proti mně a prolítne mi hlavou, že jdou od nádraží. Přibíhám na nástupiště a v tom vidím, že vlak odjíždí. Nestihnul jsem to.
Další vlak jede až za půl hodky a na hlaváku bych měl být 5min. po desáté. Volám na firmu, že budu mít zpoždění kolem 15-ti minut.
Nebudu to už dále popisovat, co se cestou ještě stalo. Řeknu jen, že nastal další ZKRAT. Dorazil jsem na pohovor o 45 minut později.

Jsem šťastný za tuto událost, protože jsem si uvědomil spoustu věcí a zamyslel jsem se nad tím!
Je to příběh z reálného života. Někteří lidé se často ocitají v těchto situacích a ověřil jsem si - hlavně UVĚDOMIL, že to není příjmené a je to hodně vyčerpávající. Myslím, že až o zdraví! Je to smutné, ale je to tak.

Jak se toho vyvarovat a dosahovat úspěchů?
V první řadě je to myšlení - v mozku a ovlivnit to můžeš jen TY! Je to o té psychologii, co máš v hlavě. Našprtaná teorie z knížek, vymetání seminářů, tak to nestačí. Je dobré to znát, ale posuneš se dále, jen pokud to budeš aplykovat v praxi - zvednout se a něco dělat! Poté to zhodnotit a zapřemýšlet se nad tím. Je neuvěřitelné, že jsem nad tím přemýšlel. Myslím, že se tato podobná situace lidem stává běžně. Tam rozhoduje, jak to máš v hlavě nastavený. Dá se na tom pracovat a vše se dá zlepšit.

Osobně na sobě pracuji a za poměrně krátkou dobu vidím u sebe slušný posun. Vidím, že to má smysl, protože se cítím jednoznačně líííííp ve všech oblastech!


Psycho rozhoduje pomalu ve všem!

Záleží strašně moc, jak to máš nastavené v ty tvý makovici.
Přečetl jsem si záměrně tento týden Moc podvědomí. Ač jsem tu knihu už četl, tak teď mi ukázala opět nové věci.

Nejsmutnější je opravdu to, že lidé neumějí používat svůj mozek a jsou nevhodně naprogramovaní. Vždy záleží na každém, zda s tím chce něco dělat nebo nechce.

Dneska jsem byl v Brně na semináři o tradingu a cestou tam jsem slyšel jednu paní, která říká:
Potkala jsem po deseti letech kolegu a jediné, co na něm bylo znát, bylo to, že zestárnul o 10let.
Co tím chtěla paní říct? Jsou lidé, co na sobě pracují a když něčeho dosáhnou, tak to není náhoda, ale dlouhodobá práce a druzí říkají: Ten měl štěstí!
Ještě se vrátím k té paní, jela na seminář Davida Kirše - miliónové impérium. Stál tam chlápek a dodal: Aspoň to není naše konkurence, když se lidé nechtějí vzdělávat.


Pokud chceš vybudovat velký podnik, vybuduj nejdříve sebe. Tomáš Baťa