Pojďme se sebevzdělávat! - 1. část

Člověka v jeho životě usměrňují a formují různé vlivy. Nejdřív je to rodina, pak škola, skupiny přátel se kterými se střetává, pracuje a tráví volný čas, je to i společnost v tom nejširším slova smyslu.

Existuje však jeden okruh formování, který je zcela závislý na každém jedinci – na jeho vůli, snahách a ambicích. Tímto okruhem nebo vlivem formování osobnosti je sebezdokonalování, sebevýchovný proces. Má několik stupňů:

• Sebepoznávání
•  Sebehodnocení
• Sebeprojektování
• Sebevýchova a sebevzdělávání
• Sebekontrola
• Sebeuplatnění

Sebevýchova

•      Schopnost úspěšně vykonávat jednu nebo více druhů činností
•      Charakter – inviduální soustava podstatných vlastností osobnosti – morální vychovanost, šířka charakteru, jeho jednolitost, vyhraněnost, síla, vyrovnanost, ale především prvky struktury charakteru
•           přesvědčení
•           potřeby a zájmy
•          intelekt
•           city a vůle

Sebeprojektování

•     Vytyčení cílů, kterých chceme dosáhnout spolu s časovým termínem
•         Stanovení metod, technik a prostředků, včetně forem, kterými lze těchto cílů dosáhnout

Základní pokyny pro systemizaci našich snah:

•           Vytrvalost je hybným motorem realizace každého plánu.
•          Splnění jedné úlohy stimuluje k plnění dalších a náročnějších cílů.
•          Plán má zohledňovat všechny stránky osobnosti:  vlastnosti, schopnosti, talent, zdraví, tělesnou zdatnost, schopnosti společenské komunikace a interakce, profesionální zaměření a studium, aktivity a zájmy ve volném čase, celkový vztah k životu, životní styl, zvyky a návyky, materiální zabezpečení, možnost získání určitých technických pomůcek, anebo prostředků k realizaci koníčků, cesty za poznáním apod.
•           Plán by měl jednotlivé cíle hiearchovat, vytyčit ty, kterými chceme dosáhnout za každou cenu.
•           Plán má specifikovat metody, pomoci kterých určitého cíle dosáhneme.
•           Plán má obsahovat výrazný časový údaj, alespoň dílčí časové termíny.
•           Plán musí být reálný.
•           Plnění plánu by nemělo být zátěží, ale konstruktivní snahou po rozvoji osobnosti.
•           Plán má být vyvážený, jedna jeho část nemá být plněna na úkor jiné, není-li tak plán stanoven.
•           Při nemožnosti splnění dílčího plánu není třeba vzdávat se realizace celého plánu.

Mimořádně důležité schopnosti:

•           Schopnost vytyčit si základní životní cíle
•           Zabezpečit si podmínky pro spokojenost v práci
•           Pěstovat kladné povahové vlastnosti a rysy
•           Osvojit si základy racionálního studia
•           Cvičit vytrvalost a pevnou vůli
•           Osvojit si znalosti organizace práce
•           Získat správné návyky ve všech oblastech života
•           Věnovat péči svému zdraví, vzhledu, tělesné zdatnosti a správné výživě
•           Správně jednat s lidmi
•           Správně mluvit
•           Naučit se některé manuální práce
•           Hospodařit s penězi
•           Poučit se ze životní praxe
•           Dobře využívat čas na sebevzdělávání, koníčky a záliby
•           Naučit se důsledně vyřizovat věci
•           Naučit se překonávat těžkosti a krize
•           Vytvářet si podmínky pro spokojený život a prožívání šťastných chvil

Sebevzdělávání a sebevýchova

•           Spojení teorie s praxí – účelová zaměřenost na propojení těchto dvou oblastí, úsilí spojit výsledky výzkumu, vývoje, výroby a využití poznatků v praxi
•           Plánovitost a soustavnost, umocňující systém práce na základě důkladně připraveného, věcně a časově správně připraveného plánu
•           Obsahové zaměření – přihlížející k reálné potřebě a následnému využití osvojených poznatků
•           Duševní hygiena, respektující dodržování správné organizace práce, odstraňování únavy, techniku duševní práce s prychohygienou
•           Aktivní seberozvoj jako motor sebevzdělávání a mobilizace vnitřních sil
•           Aktivace rozumové složky, zdůrazňující vysokou efektivnost, racionálnost, optimální průběh autodidaktivních procesů

(Cesty rozvoje osobnosti, Janek Miroslav)