pondělí 18. června 2012

Výzva přijata! Cesta domů, kolo a hezká slečna...

Znáte seriál How I met your mother? Hraje tam Barney Stinson. Je to borec a už několikrát mě inspiroval. Doporučuji, pusťte si alespoň jeden díl. Nebudu popisovat Barneyho, ale svůj vlastní příběh.



Po náročné dni stráveném v práci, kdy jsem celý den chodil a byl splečensky oblečený (sáčko...) Chystám se, že pojedu v sobotu vlakem v 19h, ale na hlavním nádraží v Praze zjišťuji, že ten vlak nejede, je totiž víkend. Chci stihnout od 20:45 fotbal, hrajeme s Polskem. Co teď? Nastoupil jsem na nejbližší vlak směrem na Kolín. Tam jsem dorazil na osmičku. Přemýšlel jsem dál, počkat na další přípoj hodku, zavolat domů, ať pro mě někdo přijede a nebo? Nevím proč, ale napadla mě myšlenka, půjdu pěšo. Super! Výzva přijata! Zvolil jsem si cestu, kterou by si zvolilo minimum lidí. Druhý den jsem zjistil, že to bylo přesně 12 km. Za jak dlouho si myslíte, že jsem dorazil dom? Světe div se! 1:40h, tzn. ve 21:40 jsem byl doma. Šel jsem a místama i běžel. Každý si může spočítat mojí rychlost. V cíli jsem byl opravdu šťastný, protože jsem to zvládnul. Měl jsem obrovskou radost a k tomu fotbalisti porazili Polsko a postoupili jsme z prvního místa. Prostě paráda!

Dlouho jsem nelenil a další výzvu jsem měl opět před sebou. Včera (neděle) jsem vyrazil na kolo. Po 50 km jsem se radoval, že jsem je zvládnul a vzpomněl jsem si, že vítězové slaví s rukama nahoru. V hlavě mi bleskla tato informace, že to taky udělám, ale vzpomněl jsem si, že dřív jsem se o to pokoušel a vydržel jsem nejvýše 5s a zpět jsem se chytil opět řidítek. Co se stalo? Přesně to, co jsem říkal 5s a zase řidítka. Jenže mi to nedalo a udělal jsem to znovu a povedlo se mi něco neuvěřitelného! 30s s rukama nahoře a šlapal jsem! Jak je to možné?



Když na tyto události koukám zpětně, tak se dá udělat spousta věcí. Pokaždé je to na každém, jak se rozhodne. Je opravdu neuvěřitelné, co člověk může dokázat!

Nad postelí mám přes 20 citátu a vybral jsem pro vás:
Možná jsi zklamaný, když neuspěješ, ale jsi odsouzen k záhubě, když se nepokusíš. Beverly Sills

Jak jsem žil nějakou dobu v Anglii, tak v knihovně na nástěnce mě zaujal citát od Michaela Jordana (slavný basketbalista). Co tento člověk dokázal, je neuvěřitelné, ale začátky neměl vůbec jednoduché.



I can accept failure, everyone fails at something. But I can not accept not trying.


Uzavřu to příběhem, který se mi stal v sobotu v práci. Povídal jsem si se sympatickou slečnou Eliškou, velmi mě zaujala. Při odchodu si říkám o kontakt a ona mi povídá, že by se to příteli nelíbilo. Co dál? Tak se rozloučím a jdu dál. A nebo se nevzdám a udělam více. Co by si udělal ty?
Jak jsem se zachoval? Nevzdal jsem se, Eliška mi řekla svoje telefonní číslo a k tomu, pokud si ho dokážeš zapamatovat, tak jsme si souzeni.

Co z toho vyplývá?
Pokud se o nic člověk nepokusí, tak nikdy neví a může o tom jen kecat! Nejlepší jsou story, když je člověk opravdu zažije. Doufám, že jsem opět někoho tím inspiroval!

Chtěl jsem k tomu ještě napsat příběh o tom, jak jsem se před rokem a něco naštval, zhubnul 13kilo, ale to by bylo moc dlouhý. Také raději čtu kratší články, tak proč to komplikovat, co? To nechám zase na příště.

Každý má v životě spoustu VÝZEV! Je na každém, jak se zachová a jakou energii dá do věcí, které chce udělat!

Žádné komentáře:

Okomentovat