Minule jsem se zmínil o zdravení lidí Dobrý den. Jaký jste měli úspěch?
Rozhodnul jsem se, že budu pokračovat postupnými krůčky. Nečekejte zatím příliš velký extrém tady. Bloudil jsem po Praze a potřeboval jsem se dostat někam :-) Zkusil jsem nejdříve ulici, knihovnu, místo prodeje lístků na metro, hotel, banku, školu atd..
Jak jsem dopadnul?
Všichni byli ochotní a chtěli mi poradit. V některých případech, když někdo nevěděl, tak mu to bylo až líto, že mi nemůže pomoc. Nesetkal jsem se s odpovědí, trhni si sráči.
Co z toho vyplývá?
Nebojte se a zkuste si tento testík. Základ je odhodit ostych a získat si jistotu v této důležité fázi. Nebát se udělat první krok. To je teprve začátek, co nás čeká! Z vlastní zkušeností říkám, že nejhorší je udělat ten první krok. Když se něco nepovede, zasmějte se sobě a běžte dál :-)
Co mi to dává?
Hodně! Dříve jsem měl problém se na něco zeptat a radši jsem něco hledal, než abych požádal o radu. V současné době, cvičím. Když se někde ocitnu a i tuším, zeptám se a často u toho je i sranda.
Moje rada zní:
Nebuďte sráči, buďte hráči!
hmm, to se už jedná o verbální akci ... ale zkuste si jít po městě a jen tak se na neznámého či neznámou usmát a v duchu jim říct "nemračte se" ... mnozí se budou otáčet, přemýšlet zda a odkud Vás znají, ale jedno je jisté, minimálně dalších pár minut se budou usmívat ... vyzkoušeno, otestováno ;-) ale dobrý den je taky dobrý a co teprve hlasité dobrý den při vstupu do obchodu, i ten supermarkem má u vchodu minimálně pultík informae, kde někdo stojí ... to jsu lidi kolikrát tak v šoku, že si říkám jestli nemám na botě lejno nebo tak něco ... ale STRAŠNĚ MĚ TO BAVÍ! :-)
OdpovědětVymazat